Již od mládí mne přitahuje zvětšování objektů. Vidět něco, co normálně nelze. Mikroskop byl pro mne v hodinách biologie něčím neuvěřitelným, proto bylo vždy mým snem jeden takový vlastnit. Nikdy se to však nepodařilo. Makroobjektiv se k mému snu alespoň trošku přiblížil a co víc, ten pohled na okouzlující detail a harmonii barev si mohu uchovat navždy.
Do makra se těžko vkládá duše nebo výjimečnost. Tu však pro mne představují kapky, které se mohou v okamžiku rozplynout. A právě to rozplynutí je největším negativem při focení kapek. Stačí se omylem dotknout např. listu, na kterém kapka leží a v zápětí je pryč. Může se stát, že se mi už nikdy nenaskytne přesně ten stejný pohled. Naštěstí to není tak tragické jako při fotografování lidských momentek apod. Stačí se chvíli dívat a čekat, než spatřím jiný, neopakovatelný záběr.